Vrbnovský palác (Loretánská ulice)

1. Úvod
2. Památky
3. Detail článku

Praha

Rozlehlý objekt bývalého Vrbnovského paláce je v jádru renesanční stavba se složitým vývojem. Většina původní zástavby městiště paláce zanikla při zhoubném požáru v roce 1541. Nový velký dům tady vyrostl před rokem 1559. Svého prvního šlechtického majitele získal v osobě císařského rady Zdeňka Vratislava z Mitrovic. Ten zemřel v roce 1659 a zřejmě brzo po jeho smrti získal nemovitost Jan Františe…

Adresa a kontaktní informace

Rozlehlý objekt bývalého Vrbnovského paláce je v jádru renesanční stavba se složitým vývojem. Většina původní zástavby městiště paláce zanikla při zhoubném požáru v roce 1541. Nový velký dům tady vyrostl před rokem 1559. Svého prvního šlechtického majitele získal v osobě císařského rady Zdeňka Vratislava z Mitrovic. Ten zemřel v roce 1659 a zřejmě brzo po jeho smrti získal nemovitost Jan František hrabě z Vrbna. Ten se zapsal výrazně do historie domu. Nejenže po něm dům získal jméno, ale především zahájil velkou barokní přestavbu a navíc připojil sousední dům čp. 103. Dům dostal palácový charakter a hrabě si tak vybudoval důstojné a reprezentativní sídlo. Jeho prostory včetně piana nobile byly postupně vyzdobeny nástěnnými malbami s náměty z antické mytologie a štukaturami. Tato výtvarná výzdoba se dochovala dodnes. Palác byl v majetku hrabat z Vrbna až do roku 1814. Pak mění často své majitele. V roce 1836 jej kupuje instituce s názvem "Soukromý ústav pro slepé děti a na oči choré". Přes veškerou poskytovanou péči to chovanci v ústavu neměli snadné. V ústavu museli bez výjimky zůstat po celý školní rok. Do rodinného prostředí pokud nějaké měli se vraceli pouze o prázdninách. Každé jídlo začínalo modlitbou, každý den bohoslužbou od půl sedmé, ještě před snídaní. Vyžadoval se přísná kázeň, výchova pro chlapce a dívky byla oddělená. Stejně tak jídelny byly zvlášť a dokonce i odpolední vycházky probíhaly v tomto duchu. Hoši chodily po vnejší eliptické dráze, dívky po vnitřní, kratší. Vzájemné rozhovory nebyly povoleny. Za hezkého počasí vodily sestry boromejky chovance i na vycházky do nejbližšího okolí. Povinný odchod do ložnic byl již ve 20 hodin. Vodovod a elektrický proud byl zaveden do ústavu až v roce 1880 a ústřední topení dokonce až v 50.letech 20. století, do té doby se topilo kamny, paliva byl však věčný nedostatek. V hradčanském ústavu si pobyl téměř 6,5 roku hudební skladatel a protagonista Osvobozeného divadla Jaroslav Ježek, kterého sem umístila rodina poté, co otec Adolf Ježek musel v počátcích 1. sv. války narukovat. Tady se učil číst hmatem, poznal hru na klavír, violoncello, klarinet a kytaru, pochytil něco z harmonie a sborového zpěvu. Mladý Jaroslav ale v ústavu nebyl vůbec spokojen, přísný internátní režim jeho svobodomyslné duši nevyhovoval. Tomu odpovídaly i jeho studijní výsledky, které byly sotva průměrné. Píle Jaroslava Ježka byla oceněna známkou čtyři, mravy pak jedničkou, snad až neuvěřitelné se zdá, že budoucí hudební skladatel měl na vysvědčení z klavíru trojku. Dnes tato škola pro nevidomé a slabozraké nese právem jméno Jaroslava Ježka. Mezi současnými dárci je sdružení soustředěné při sousední hradčanské hospodě U Černého vola. Kromě finanční pomoci zakoupili škole i mikrobus.

Naproti paláci stojí samotně stojící barokní kaplička postavená v roce 1726 podle plánů F.M.Kaňky a vyzdobena freskou V.V.Reinera. Tuto drobnou architekturu míjejí turisti většinou bez povšimnutí a přitom v sobě skrývá zajímavý, i když poněkud morbidní příběh stále čitelný na fresce uvnitř. Počátkem 16. století se nad únosnou mez rozmohlo řádění tlup a mordýřů. Bylo rozhodnuto proti nim zakročit s co největší přísností. Proto když došlo k zatčení loupeživých rytířů Chlévců, byli odsouzeni k nejvyššímu trestu. Pro výstrahu byl zvolen i na tehdejší dobu drsný způsob popravy, naražení na kůl. Poprava za hojné účasti přihlížejících se uskutečnila v místech, kde dnes stojí Černínský palác a měla neobvyklý průběh. Jeden z rytířů brzy zemřel, ale s druhým se děly divné věci, kůl mu vnikl mezi plecemi a kat jej z něho dvakrát vytáhl. Když už potřetí kůl do něj bil, ten Chlévec mu pravil, že zase zle ten kůl do něj jde, ale kat už nechal tak a špatně nastrčeného vyzdvihl. V noci se kůl s nabodnutým zločincem zlomil a Chlévec se s kusem dřeva v těle doplazil k hradčanskému kostelu sv. Benedikta. Žil ještě ráno, když lidé šli do kostela na mši. Prosil je, aby zavolali kněze. Chlévec se mu vyzpovídal ze všech svých zločinů a přitom se zapřísahal, že ač zločinec a vrah, modlil se celý život ke sv. Barboře. Kněz mu dal rozhřešení, podal tělo páně a rytíř Chlévec v pokoji zemřel. Pochovali jej na hřbitově u kostela sv. Benedikta na Hradčanech.

Zajímavé akce v okolí

Související kategorie

« zpět na seznam položek

Sdílet

• Facebook
• Evernote
• Twitter
• E-mail