Müllerova vila

1. Úvod
2. Památky
3. Detail článku

Praha

Vilu pro stavebního podnikatele, spolumajitele firmy Kapsa a Müller dr. Františka Müllera postavil a do souboru převážně funkcionalistických střešovických rodinných domů zařadil architekt Adolf Loos. V interiéru Müllerovy vily rozvinul Loos v dokonalé formě osobitý systém prostorového uspořádání, jemuž říkal "Raumplan" s důmyslným řešením schodišť a různých ko…

Adresa a kontaktní informace

Vilu pro stavebního podnikatele, spolumajitele firmy Kapsa a Müller dr. Františka Müllera postavil a do souboru převážně funkcionalistických střešovických rodinných domů zařadil architekt Adolf Loos. V interiéru Müllerovy vily rozvinul Loos v dokonalé formě osobitý systém prostorového uspořádání, jemuž říkal "Raumplan" s důmyslným řešením schodišť a různých konstrukčních výšek stropů. Po komunistickém převratu v roce 1948 se ve vile vystřídalo několik uživatelů. Po smrti ing. dr. Františka Müllera v roce 1951 musela jeho žena Milada převést část vily na ONV v Praze 6, což byl jediný způsob jak se vyhnout milionářské dani. Přesto až do smrti v roce 1968 usilovala o kulturní využití vily zřízení mueza Adolfa Loose. Po listopadu 1989 vilu na základě restitučního zákona vydali Müllerově dceři Evě, která ji nabídla k odprodeji. Téměř okamžitě se rozpoutala velká mezinárodní mediální kampaň proti tomu, aby se vila dostala do soukromých rukou. Nakonec vilu koupila pražská obec a předala ji do správy Muzea hl. m. Prahy. Dnes je vila ve stavu jako kdyby manželé Milada a František Müllerovi odešli včera a psal se rok 1930: hala, ložnice, barevný dětský pokoj, koupelna, kuchyně, nákladní a osobní výtah, terasa, kotelna. V garáži dokonce stojí vyleštěná Tatřička z roku 1928.
Svůj zajímavý příběh nám může vyprávět i samotné pojmenování ulice. Zásobování Pražského hradu pitnou vodou plnily zprvu studny a studánky na Hradě. S postupem doby však přestávaly stačit, a tak se hledali jiné zdroje v okolí. Zdá se že prvním takovým zdrojem byl potok Brusnice, vyvěrající v benediktském klášteře. Pramínky vyvěrající ze severního svahu střešovické vysočiny a na jižní straně od Malovanky byly zachyceny snad za Karla IV. v otevřené nádrži pod Kajetánkou a odtud byla voda vedena dřevěným potrubím do Hradu. Do nádrže byla svedena voda i z Brusnice. Když přišli na Hrad Habsburkové a došlo k jeho úpravám, spotřeba vody se zvýšila. Starý gravitační vodovodní systém Pražského hradu je ze 16. století. První písemné zprávy o ražení štol a pitného vodovodu a kladení potrubí na Hrad a do Královské zahrady jsou z doby kolem roku 1550. Užitkový vodovod byl dobudován v době Rudolfa II. a říká se že jeho projektantem byl dvorní hvězdář Tycho de Brahe. Toto pozoruhodné vodárenské dílo je dokladem vysoké technické úrovně a schopností renesančních odborníků. Pitná voda byla jímána ve štolách, jimž se říkalo haltýře, zřízených v severním svahu břevnovské stráně bělohorské výšiny v katastru Střešovic, Veleslavína a Liboce. Užitková voda byla vedena "královskou strouhou" ze soustavy rybníků v Litovicích, Břvech, Chýni a Zličíně do rybníka v Liboci. Odtud tekla dlouhou umělou otevřenou strouhou přes Veleslavín a Střešovice do vodojemu v místě dnešní Myslbekovy ulice a pak dál potrubím na Hrad. Přiváděná voda zásobovala hradní kašny na nádvořích, některé paláce na Hradčanech i několik výše položených domů v dnešní Nerudově ulici. Zvláštní potrubí vedlo až do královského letohrádku. Ve 20. letech 20. století se začalo se stavbou nového hradního vodovodu. Poblíž kostela sv. Norberta ve Střešovicích vznikly tehdy tři nové vodojemy: Hradní, Andělka a Vyhlídky. Činnost nových vodojemů byla zahájena 26.10.1925 a v témže roce dostala tato ulice nynější jméno.

Zajímavé akce v okolí

Související kategorie

« zpět na seznam položek

Sdílet

• Facebook
• Evernote
• Twitter
• E-mail