Metronom (Letenské sady)

1. Úvod
2. Památky
3. Detail článku

Praha

V Letenských sadech stála nejkontraverznější socha v Praze. Letenský pahorek a za ním rozkládající se park odedávna dráždil architekty a plánovače, aby popustili uzdu své fantazii. Už před první světovou válkou žila myšlenka velkolepé úvozové cesty, která by vedla průkopem letenské stráně jako pokračování Pařížské třídy a Čechova mostu do Dejvic. Z vykopané zeminy měla být poblíž místa, kde se ko…

Adresa a kontaktní informace

V Letenských sadech stála nejkontraverznější socha v Praze. Letenský pahorek a za ním rozkládající se park odedávna dráždil architekty a plánovače, aby popustili uzdu své fantazii. Už před první světovou válkou žila myšlenka velkolepé úvozové cesty, která by vedla průkopem letenské stráně jako pokračování Pařížské třídy a Čechova mostu do Dejvic. Z vykopané zeminy měla být poblíž místa, kde se konaly první sokolské slety, navršena 20-ti metrová mohyla a na jejím vrcholu měli na vysokém soklu stát Jindřich Fügner a dr. Miroslav Tyrš. Jiný projekt uvažoval o soše T.G.Masaryka. Také tu měla být výtvarná galerie, budova Národního shromáždění. Nedošlo ani na jeden z nich. Po roce 1948 bylo rozhodnuto že tady bude stát pomník Josifa Vissarionoviče Stalina. Ještě před výstavbou samotné sochy se vyskytly technické problémy při výstavbě soklu. Ten bylo potřeba na břidličnaté stráni nutno zpevnit do hloubky obrovskými kvádry žuly, šoféři ČSAD, odvážející kameny na zvolené místo, dostávali za odměnu zlaté hodinky. V soutěži jednoznačně zvítězil pomník ve tvaru klínu, do něhož se za Stalinem, který stál v čele, řadili představitelé sovětského a československého lidu. Stáli v dobové kombinaci – dělníci, rolníci, "pracující inteligence", ženy a obránci vlasti. Mezi oběma skupinami sovětsko a československou, byl žulový kvádr. Nejen obrovitý Josif, ale i kamenný kvádr, tojící mezi oběma řadami, působily odpudivě. Vypadalo to skoro jako katafalk. I když se sochař Švec pokusil zakrýt zástup rozvinutým praporem, i tak to byl jen kamenný kvádr, kus skály. Také umístění bylo nešťastné, megalomanské. Sousoší působilo monumentálně pouze z jediného pohledu od Staroměstského náměstí. Odzadu a ze strany vypadal tento kamenný moloch neohrabaně a tak není divu že mu lidé začali říkat "fronta na maso". Prvního máje roku 1955 byl pomník odhalen. Dlouho zde pomník ale nepobyl, už v době odhalení pomníku prosakovala kritika Stalinovy éry. Sám sochař Otakar Švec v době odhalení už tři neděle nežil. Umělce postihla těžká deprese, umocněná sebevraždou jeho manželky. Štvanice, která se proti němu rozpoutala, připomínala pověstný "hon na čarodějnice". Snad si umělec vzpomněl i na svého učitele Jana Štursu, který se roku 1925 postřelil ve svém ateliéru, tak či tak v době slavnostního odhalení našli v jeho bytě už pouze mrtvé tělo. Ani ÚV KSČ nemohlo dlouho čekat a po sjezdu KSSS bylo rozhodnuto, že musí být odklizen i Stalinův pomník. Ještě před demolicí začali pomníkoví maniaci opět připravovat návrhy, co by tam mohlo stát, velký rudoarmějec, Lenin, Julius Fučík, J.A.Komenský či Bedřich Smetana, někdo dokonce přišel s návrhem že by odtamtud mohla kněžna Libuše věštit. V roce 1962 byl pomník odstřelen s pomocí 2.000 kg perunitu. Jak samotný odstřel, tak následný odvoz obrovské hmoty byl náročným problémem. Paradoxně to měla provést západoněmecká firma. Obrovský kamenný sokl pod bývalým Stalinovým pomníkem budí dodnes rozpaky. Jeden čas byl využíván jako skladiště brambor. Po revoluci se zde usídlila nakrátko "revoluční" rozhlasová stanice. Od roku 1991, v rámci Všeobecné čs. výstavy na kterou mimochodem padlo 1,5 mld. korun, kyvadlo času-metronom. Stroj však bývá bohužel často mimo provoz, protože na jeho opravu chybí finanční prostředky. Během revoluce v roce 1989 tu krátce visel teké tzv. zvon svobody. V současné chvíli se zde uvažuje o velkém akváriu.
Podstavec pomníku byl vysoký 15 m, sousoší 15,5 m a dlouhé 22 m. Hmotnost činila 15.000 tun. V základech pomníku je zasazeno i 23 kamenů ze všech krajů republiky, po jednom také ze základů Staroměstské radnice a Pražského hradu.
Na samém hranici sadů, nás upomíná dnes již jen pískovcový pamětní kámen na skutečnost, že zde kdysi stávaly známé Studentské koleje. Pomník byl odhalen 17.11.1989 a to pouze několik hodin předtím než se střetli studenti s policisty na Národní třídě.

Zajímavé akce v okolí

Související kategorie

« zpět na seznam položek

Sdílet

• Facebook
• Evernote
• Twitter
• E-mail