Lichtenštejnský palác

1. Úvod
2. Památky
3. Detail článku

Praha

Rozlehlý Lichtenštejnský palác dnes stavebně i komunikačně spojený s vedlejším palácem Hartigovským, zabírá celou západní frontu Malostranského náměstí. Na místě dnešního paláce bylo začátkem 15. století připomínáno na 5 domů. Všech těchto pět objektů mělo zpočátku pravděpodobně prostý charakter jednotraktových staveb. V letech 1622-23 se stal vlastníkem těchto domů kníže Karel z Lichtenštejna. N…

Adresa a kontaktní informace

Rozlehlý Lichtenštejnský palác dnes stavebně i komunikačně spojený s vedlejším palácem Hartigovským, zabírá celou západní frontu Malostranského náměstí. Na místě dnešního paláce bylo začátkem 15. století připomínáno na 5 domů. Všech těchto pět objektů mělo zpočátku pravděpodobně prostý charakter jednotraktových staveb. V letech 1622-23 se stal vlastníkem těchto domů kníže Karel z Lichtenštejna. Nový vlastník je dal postupně architektonicky sjednotit. Tři prostřední domy dostaly raně barokní fasádu, krajní zůstaly v nezměněné pozdně renesanční podobě. Kníže Karel z Lichtenštejna je neblaze proslulou postavou českých dějin. Původně byl žákem českobratrské školy v Ivančicích, a stejně jako Valdštejn a zřejmě i ze stejného důvodu přestoupil na katolickou víru a udělal závratnou kariéru. Jeho vrchol přišel po Bílé hoře, kdy ho císař Ferdinand II. jmenoval místodržitelem a zároveň ho pověřil vyšetřováním a potrestáním vůdců stavovského povstání. Kníže Karel jak známo, vše vyřešil krutě a nelítostně, a to nejen hrdelními rozsudky, ale i způsobem exekuce. Marně sem, do jeho pražského sídla chodili členové rodin odsouzených žádat o milost. Lichtenštejn jen přemýšlel jak nejlépe a nejrychleji k spokojenosti císaře provést rekatolizaci obyvatel a sám si dopomoci k majetku při konfiskacích. Po smrti "krvavého místodržitele", jak byl nelichotivě nazýván, ten, který prosazoval vůli císaře snad ještě nad rámec jeho přání, začali další členové rodu Lichtenštejnů o palác ztrácet zájem. Sídelním místem císaře byla totiž Vídeň. V letech 1742-1790 jej pronajali poštovnímu úřadu. Zatím tento úřad sloužil pouze panovníkovi, později byla rozšiřována a tato v podstatě státní pošta začala sloužit i soukromníkům. Až do roku 1753 to bylo zde jediné místo v Praze, kde byla sběrna poštovních zásilek. Když se v roce 1791 konala v Praze korunovace císaře Leopolda II. českým králem, rozhodl se tehdejší majitel paláce Josef z Lichtenštejna palác přestavět. Při tom vzniklo dnešní klasicistní průčelí, které nezastírá, že palác původně vznikl z pěti objektů. V roce 1825 prodali Lichtenštejnové palác hraběti Michalu Ledeburovi, ani ten však v něm nenašel zalíbení. V porevolučním roce 1848 se tu usídlilo vojsko a o dva roky později mu byl objekt prodán. Tehdy před vchodem do budovy stála vysoká železná mříž, za níž stávala v pohotovosti dvě děla. Každodenně tady mívali pražané podívanou na parádní střídání vojenských stráží doprovázené bubnováním. Palác zůstal v držení různých armád až do roku 1960. Za druhé světové války zde bylo i německé vojenské velitelství a v roce 1944 byl v pravém rohu těsně u portálu zřízen betonový "bunkr" se střílnami, za nimiž byly umístěny tři strojní pušky. Po roce 1960 se stal objekt svérázným dislokovaným sídlem VŠ politické ÚV KSČ. Kdysi nádherný klasicistní sál sloužil za jídelnu s vestavěnou výdejnou jídel, místnosti byly opatřeny příčkami, historická klenba sem, klenba tam. Nekontrolovaně se stavěly kůlny a přístřešky. To byl stav až do konce 80. let kdy bylo rozhodnuto o rekonstrukci pro potřeby hudební fakulty AMU. Rekonstrukce, která započala na konci května 1991. Palác nejen rekonstruovala, ale i vlastně dotvořila. Palác totiž v podstatě jako takový nebyl stavebně dokončen. Za monumentální fasádou se skrýval nejednotný prostor. Rozhodnutí tedy bylo jednoznačné, definitivně dokončit přestavbu původních objektů na jednolitý palác. Nejprve byly vybourány garáže a celý objekt odstrojen. Poté přišly bourací práce a sanace zdiva. Byly vybourány všechny nekvalitní a nefunkční části objektu v objemech 1.500 m3 kamenného a cihelného zdiva a 2.300 m3 příček. Na nádvoří a zahradě paláce se odtěžilo na 3.190 m3 zeminy. Ústředním prostorem se stal velký klasicistní sál, pojmenovaný k poctě skladatele Bohuslava Martinů, který slouží ke koncertní činnosti. Má skvělou akustiku a jsou tu osazeny varhany z Krnova. K nově obnoveným místům patří i gotická věž v jižní části objektu. Je velmi dobře zachovalá včetně sdružených gotických oken. Vestavěným schodištěm s pavlačí funguje jako spojení se sousedním Hartigovským palácem a v jejím přízemí se konají netradiční koncerty a komorní divadelní představení. Restaurátoři a pracovníci uměleckých řemesel provedli na stovky replik původního zařízení. Na jednom místě z vnitřního zdiva vystupuje odkrytá část renesančního štítu původního měšťanského domu. Dnes zde tedy sídlí hudební fakulta AMU. Kromě vedení, učeben, skladů, dílen, kluboven, jídelny, knihovny, depozitáře a video a audiostudovny je zde i kavárna, kterou může využívat i široká veřejnost. Můžeme tedy konstatovat že Lichtenštejnský palác dnes zní hudbou. Na někdejší smutnou minulost paláce dnes připomíná jen 27 hlav na 27 kovových patnících u obrubníku chodníku, dílo akademického sochaře Karla Nepraše. Každá hlava je jinak výtvarně ztvárněna a připomíná smutný osud vůdců stavovského povstání na popravčím lešení na Staroměstském náměstí 21.6.1621.

Zajímavé akce v okolí

Související kategorie

« zpět na seznam položek

Sdílet

• Facebook
• Evernote
• Twitter
• E-mail