Kostel sv. Jiljí

1. Úvod
2. Památky
3. Detail článku

Praha

Kostel sv. Jiljí leží mezi ulicemi Husova a Jilská. Byl postaven v letech 1339 – 1371 pro kapitulu, která zde nahradila řád německých rytířů. Ten zde sídlil u staršího románského kostela již od roku 1238. Stavbu kostela sv. Jiljí zahájil biskup Jan IV. z Dražic a po něm jí převzal arcibiskup Arnošt z Pardubic. Kostel byl vyprojektován jako vysoká trojlodní stejnolodní stavba. Již v roce…

Adresa a kontaktní informace

Kostel sv. Jiljí leží mezi ulicemi Husova a Jilská. Byl postaven v letech 1339 – 1371 pro kapitulu, která zde nahradila řád německých rytířů. Ten zde sídlil u staršího románského kostela již od roku 1238. Stavbu kostela sv. Jiljí zahájil biskup Jan IV. z Dražic a po něm jí převzal arcibiskup Arnošt z Pardubic. Kostel byl vyprojektován jako vysoká trojlodní stejnolodní stavba.
Již v roce 1364 zde zahájil kázání Jan Milíč z Kroměříže. V roce 1420 však kapitula zanikla a kostel se tak stal utrakvistickým. Tento stav trval až do roku 1626. V tomto roce byl věnován řádu dominikánů, kteří sídlili v klášteře blahoslavené Anežky Na Františku. Ti zde, na prostranství mezi ulicemi Husova, Jilská a Jalovcová, kde bývala farní škola, vystavěli rozlehlý čtyřkřídlý klášter.
V roce 1731 byla stavitelem F. Špačkem zahájena barokizace vnějšku i vnitřku kostela sv. Jiljí. Podle projektu F. M. Kaňky bylo také vybudováno mělké konchovité kněžiště. Barokizačními úpravami byl přikryt skvostný gotický portál kostela sv. Jiljí na jeho jižní straně. Znovu byl odhalen a obnoven až při rekonstrukci kostela sv. Jiljí v sedmdesátých letech 20. století. Do roku 1744 byla také pořízena vnitřní výzdoba a honosná výbava kostela sv. Jiljí. Klenby kostela byly v letech 1734 - 1735 vyzdobeny freskami od V. V. Reinera. Představují Oslavení řádu dominikánského, Vidění papeže Inocence a část legendy sv. Jiljí ve středním poli, v pravém poli legendu sv. Dominika a legendu sv. Tomáše Akvinského v levém poli klenby. Štuková výzdoba kostela sv. Jiljí je dílem B. Spinettiho.
Kostel sv. Jiljí má řadu skvostných oltářů. Hlavní oltář kostela sv. Jiljí je rámový. Rám i oltářní retábl zhotovil v letech 1734 – 1738 F. I. Weiss. Jeho dílem je také kazatelna z roku 1753. Hlavní oltář kostela sv. Jiljí je vyzdoben obrazem Založení dominikánského řádu od A. Stevense z roku 1660.
V pravé boční lodi, od vchodu, jsou oltáře Bolestné Panny Marie, sv. Kateřiny Sienské a sv. Dominika. Oltář Bolestné Panny Marie kostela sv. Jiljí pochází z let 1750 – 1751. Jeho sochy jsou dílem řezbáře J. A. Quittainera, obrazy namaloval P. Molitor. Oltář sv. Kateřiny Sienské kostela sv. Jiljí je vyzdoben sochami apoštolů od F. M. Brokoffa pravděpodobně z roku 1730 a obrazem E. Dítěte z roku 1892. U barokních pilířů jsou oltáře sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého. Oltář sv. Barbory kostela sv. Jiljí pochází z let 1734 – 1736. Autorem řezbářských prací je M. Schönherr. Oltář sv. Jana Nepomuckého kostela sv. Jiljí pochází z roku 1740. Autorem řezbářský prací je J. A. Quittainer. Oltář sv. Dominika pochází z roku 1735. Autorem řezbářských prací je F. I. Weiss.
V závěrové kapli pravé boční lodi je oltář P. Marie Růžencové. Autorem obrazu je J. Hellich, autorem soch M. Schönherr. Před tímto oltářem u zdi kostela je mramorový náhrobník advokáta dr. Mořice Mráčka. Je dílem mnichovského sochaře L. Schwanthalera z let 1839 – 1845.
V levé boční lodi kostela sv. Jiljí, v závěrové kapli boční lodi je oltář sv. Václava z roku 1738. Řezbářské práce jsou dílem M. Schönherra a obraz od V. V. Reinera. Dále je při levé straně lodi kostela sv. Jiljí oltář sv. Floriána, který byl zhotoven v letech 1750 – 1751. Autorem řezbářských prací je V. V. Quittainer. Dále je v této části kostela sv. Jiljí oltář sv. Vincence. Jeho obraz je dílem E. Ditěte. Před tímto oltářem je pohřben malíř V. V. Reiner. U pilířů pak jsou oltáře sv. Kříže, sv. Tomáše Akvinského a sv. Doroty. Oltář sv. Kříže kostela sv. Jiljí je od F. I. Weisse z roku 1735. V jeho středu visí krucifix, který pochází z počátku 15. století. Oltář sv. Tomáše Akvinského kostela sv. Jiljí je dílem J. A. Quittainera z roku 1734. Obraz je dílem M. Zimprechta. Oltář sv. Doroty kostela sv. Jiljí je řezbářským dílem M. Schönherra z let 1734 – 1736.
Další oltář je umístěn v oddělené kapli blahoslavené Zdislavy. Vstup do této kaple je vlevo vedle kruchty.
Za pozornost rozhodně stojí také zpovědnice kostela sv. Jiljí. Čtyři z nich jsou řezbářskými pracemi R. Prachnera z let 1760 – 1765. Varhany kostela sv. Jiljí byly zhotoveny v letech 1735 – 1740. Řezbářské práce na nich vytvořil F. I. Weiss.
Kostel sv. Jiljí patří mezi skvostné chrámy Starého Města. Je ukázkou mistrovské práce stavitelů, řezbářů, malířů a dalších řemesel, které se při jeho stavbě upatnily.

Svatý Jiljí
(asi 640 - asi 710)

Svatý Jiljí (anglicky: Saint Giles, latinsky: Ægidius, francouzsky: Gilles, italsky: Egidio), mnich a poustevník, jeden z nejoblíbenějších středověkých světců.
Podle legendy se narodil v Athénách v Řecku jako syn bohatých rodičů. Již jako chlapec projevoval mimořádnou dobročinnost. Když rodiče zemřeli rozdal všechno jmění chudým a rozhodl se sloužit Bohu v ústraní jako poustevník.
Odplul do Galie a odebral se do Arles k tamějšímu biskupovi, kterým byl tehdy svatý Caesarius. Ten dva roky vzdělával Jiljího ve víře a v meditacích. Poté odešel Jiljí k řece Gardě, kde žil jako poustevník. Cestou potkal poustevníka Veredemuse, který jej dále vzdělával ve zbožnosti a křesťanských cnostech.
Nejprve žili společně, ale o jejich přítomnosti se brzy dozvěděl celý kraj a přicházelo za nimi mnoho poutníků. Jiljí toužil po větší samotě a tak se odebral do osamělejší části tehdejšího pralesa. Usadil se ve jeskyni a živil se mlékem ochočené laně.
Visigotský král Flavius Vamba náhodně na lovu vystřelil na laň, ale zmrzačil Jiljího. Král si poustevníka oblíbil a na místě kde se to stalo nechal vystavět klášter, v němž se Jiljí stal opatem a řídil jej řeholními pravidly svatého Benedikta.
Jiljí se údajně vydal také do Říma, aby svůj klášter nabídl papeži, a ten mu poskytl výsady a ochranu a daroval mu dvojí dveře z cypřišového dřeva. Jiljí je hodil do Tibery, a když se vrátil do kláštera, našel je, jak na něho čekají na břehu řeky Rhony.
Pro zmíněné příhody bývá označován za patrona kojení a kojících matek (laňka), tělesně postižených (zraněn visigótským střelcem), žebráků (dobročinnost), lesů, kovářů a z méně jasných důvodů i skotského města Edinburgh. Poskytuje přímluvu i v případech epilepsie, rakoviny, duševních chorob, ženské neplodnosti a nočních můr.
Svátek má 1. září a s jeho jménem je spojena řada pranostik.
Jeho společník Veredemus byl rovněž svatořečen a má svátek 23. srpna.

Kostel av. Jiljí byl postaven biskupem Janem IV. z Dražic a arcibiskupem Arnoštem z Pardubic v letech 1339-71. Znaky zakladatelů najdeme na průčelí chrámu směřujících do Husovy ulice. Už předtím tu však jako v případě většiny pražských kostelů stála menší románská svatyně. Vysvěcení nového chrámu pro svatojilskou kapitulu proběhlo 4.5.1371 za účasti Karla IV., císařovny Elišky, kralevice Václava a jeho manželky Johanny a velkého množství cizích i domácích pánů. Od roku 1364 kázal v kostele sv. Jiljí církevní reformátor Jan Milíč z Kroměříže. Byl ve své době jeden z nejmonumentálnějších pražských kostelů, trojlodní halová stavba vysoká přes 30 metrů, bez chóru, se dvěma věžemi v západním průčelí a vysokou klenutou slavnostní předsíní mezi nimi Za husitských válek kapitula zanikla a chrám se stal svatyní podobojí. V roce 1626 byl darován dominikánům. Dominikáni si při kostele vystavěli klášter. V roce 1678 byly opraveny a zpevněny zchrátralé klenby, o půl století byly však opět v dezolátním stavu. V roce 1733 byl interiér kostela zbarokizován a opatřen dnešním honosným zařízením. Došlo i na přestavbu kostela, gotické klenby byly sneseny a nahrazeny barokními českými plackami, změněny byly i tvary oken apod.

Zajímavé akce v okolí

« zpět na seznam položek

Sdílet

• Facebook
• Evernote
• Twitter
• E-mail