Dům U Drahomířina sloupu (Loretánské náměstí)

1. Úvod
2. Památky
3. Detail článku

Praha

Dům čp. 108 U Drahomířina sloupu je dvoupatrový renesanční objekt s palácovou dispozicí středověkého původu, soustředěný kolem mírně lichoběžníkového dvora, upravovaný v pozdním baroku a v klasicismu. Další úpravy proběhly v letech 1925-28. Dům získal své pojmenování podle tzv. Kamenného sloupu Drahomířina, který až do roku 1788, kdy byl stržen a rozřezán, stál v prostoru před domem. Na sloupu by…

Adresa a kontaktní informace

Dům čp. 108 U Drahomířina sloupu je dvoupatrový renesanční objekt s palácovou dispozicí středověkého původu, soustředěný kolem mírně lichoběžníkového dvora, upravovaný v pozdním baroku a v klasicismu. Další úpravy proběhly v letech 1925-28. Dům získal své pojmenování podle tzv. Kamenného sloupu Drahomířina, který až do roku 1788, kdy byl stržen a rozřezán, stál v prostoru před domem. Na sloupu bylo stručně vypsáno, jaká událost se tady údajně odehrála. Podle pověsti byla kněžna Drahomíra, matka sv. Václava, zarputilou pohankou a do krve křesťany pronásledovala. Dokonce naváděla svého mladšího syna Boleslava proti zbožnému, staršímu Václavovi. Boleslav skutečně zosnoval spiknutí a Václav byl ve Staré Boleslavi v roce 935 zavražděn. Ale když se zanedlouho i Boleslav začal přiklánět ke křesťanské víře, rozhodla se Drahomíra, že toto dále snášet nebude a vrátí se do své pohanské vlasti. Když jela z Pražského hradu, právě v těchto místech, kde stával starobylý kostelík zasvěcený sv. Matoušovi, zvonili k pozdvihování. Vozka, který byl tajným křesťanem, zastavil, seskočil z vozu, klekl si u kostelních vrat, vroucně se modlil. Když to kněžna viděla, začala hlasitě křesťany proklínat. Jak pověst uvádí, boží trest následoval vzápětí. Země se otevřela a nebohou kněžnu pozřela s vozem i koňmi. Z otevřené země vycházel oheň a páchnoucí dým. Lidé, kteří se sem seběhli a odvážili se vstoupit do těsné blízkosti otvoru, byli ještě týž den stiženi neštěstím. Proto když se země zavřela, byl okolo postaven plůtek a později již zmiňovaný kamenný sloup. Majitelem domu byli Černínové a později František Josef hrabě Šlik. V novodobých dějinách domu zde bydlela Hana Benešová manželka prezidenta Edvarda Beneše. Po smrti jejího manžela jí byl přidělen slušný důchod a ponechán reprezentativní byt s třípatrovou věží a rozlehlou terasou s nádhernou vyhlídkou na Prahu v zadním traktu domu. Bylo ji i "velkoryse" dovoleno užívat i další majetek jako vilu v Sezimově Ústí. Byla však sledována jak v Praze, tak v Sezimově Ústí. Hana Benešová žila v hradčanském bytě až do 2.12.1974 kdy tady ve věku 89 let zemřela. Režim si nepřál okázalý pohřeb. Bylo zakázáno veřejné oznámení i vyvěšení úmrtního oznámení. Veřejně bylo sděleno až později. Poslední rozloučení se konalo 7.12.1974 v krematoriu ve Strašnicích. Přes veškerou snahu o utajení, byla obřadní síň přeplněna a lidé se tísnili i na nádvoří. Na přání zesnulé jí národní umělec Eduard Haken zazpíval dvě Dvořákovy Biblické písně. Poté co se rakev zasunula, všichni přítomní spontánně zazpívali československou státní hymnu. Varhaník se na pokyn Stb marně snažil přerušit zpěv svou produkcí. Na nádvoří krematoria potom děti, které na pohřeb přivezl učitel z rodiště prezidenta Beneše z Kožlan, zapěly oblíbenou lidovou píseň zesnulé, Ach synku, synku... Hana Benešová byla pohřbena do rodinné hrobky na zahradě vily v Sezimově Ústí. Po její smrti získalo byt v hradčanském domě ministerstvo zdravotnictví, v roce 1993 italský atašé. Poté byl pronajat za vskutku tržní nájemné 1 mil. korun ročně. Reprezentační byt má 450 m2, samostatný vstup ze dvora, garáž a terasu. Obytnou část tvoří 4 rozlehlé pokoje palácového typu, samozřejmostí je i kuchyňské a dvojí sociální zařízení. Radnice Prahy 1 vypsala na pronájem tohoto exkluzivního bytu na podzim roku 1999 výběrové řízení. Jeho vítězem a budoucím uživatelem se stala společnost Muchovo muzeum, s.r.o. Měsíční nájemné bylo stanoveno na 130.000 Kč.
Naproti domu stával kostelík sv. Matouše, kde bylo uloženo přes noc tělo sv. Ludmily, když byla mrtvá kněžna vezena z Tetína do kostela sv. Jiří na Pražském hradě, kde jí byl později zřízen skvostný náhrobek. Starobylý kostelík byl zničen za husitských bouří. Později zde stávaly dva nevábné jednopatrové domy které, obývaly velmi chudí lidé. V roce 1726 byly zbořeny. Na stejném místě pak byla postavena barokní kaple sv. Matouše. Podle plánů F.M.Kaňky. Vchod byl na straně jižní, hlavní oltář na straně severní. Finanční náklady nesl hrabě Černín a stavba byla dokončena v roce 1732. O necelých 60 let později byla ale kaple zbořena. Dnes po ní zbyl jen v dlažbě formou tmavých kostek vyznačen její půdorys, kde stávala.

Zajímavé akce v okolí

Související kategorie

« zpět na seznam položek

Sdílet

• Facebook
• Evernote
• Twitter
• E-mail