Beroun

1. Úvod
2. Lokalita
3. Detail článku

Beroun

Královské město Beroun, ležící na soutoku řek Berounky a Litavky, láká k návštěvě nejen svými historickými památkami a bohatou kulturní a sportovní nabídkou, nýbrž i svým překrásným okolím. Je východiskem do dvou chráněných krajinných oblastí - Českého krasu a Křivoklátska. V oblasti, která byla osídlena již od pravěku, vznikla ve třináctém století při brodu přes řeku Mži (Berounku) osada. Prochá…

Adresa a kontaktní informace

Fotogalerie k článku

Královské město Beroun, ležící na soutoku řek Berounky a Litavky, láká k návštěvě nejen svými historickými památkami a bohatou kulturní a sportovní nabídkou, nýbrž i svým překrásným okolím. Je východiskem do dvou chráněných krajinných oblastí - Českého krasu a Křivoklátska. V oblasti, která byla osídlena již od pravěku, vznikla ve třináctém století při brodu přes řeku Mži (Berounku) osada. Procházela jí významná obchodní stezka vedoucí z Prahy do Plzně a dále do Bavor.

První písemnou zprávu o městě nacházíme v listině Přemysla Otakara II. z roku 1265. Latinský název Verona byl do němčiny překládán jako Bern, do češtiny jako Berona, Berún a Beroun. Město však brzy zpustlo a musilo být znovu vybudováno za vlády Václava II. Byly založeny nové hradby a ochozy a byl založen i klášter dominikánů. V roce 1303 udělil panovník Berounu majestát, podle něhož se město mohlo spravovat právem Starého Města pražského.

Dnešní Beroun má 17 648 obyvatel. Jeho dominantou je budova radnice na Husově náměstí, jejíž pseudorenesanční podoba pochází z roku 1903. Z velmi zachovalého městského opevnění z 1. poloviny 14. století se těší zájmu turistů Pražská a Plzeňská brána, zbytky hradeb, hradebního příkopu a bašt. Město proslulo i svými hrnčířskými trhy, na které se už sedm let sjíždějí nejlepší hrnčíři a keramici z celé republiky. Právě hrnčíři patřili ve středověku k váženým a uznávaným řemeslům. Velkou atrakcí je také berounská Městská hora s rozhlednou a medvědáriem, kde žijí od roku 2000 hrdinové televizního Večerníčku Méďové Matěj, Vojta a Kuba. Město Beroun má ve znaku a na svém praporu medvěda, a nyní se může pochlubit i medvědy živými.

Městská památková zóna

Berounská radnice - objekt berounské radnice čp. 68, který eviduje ministerstvo kultury jako nemovitou kulturní památku, tvoří dominantu Husova náměstí. Na jeho dolním konci stávala již v roce 1302 malá rychta. Budova prošla mnoha změnami a její dnešní pseudobarokní podoba pochází z roku 1903, kdy byla radnice zcela přestavěna podle plánu místního rodáka Františka Coufala. Během těchto prací získala radnice současný vzhled s dvoupatrovým průčelím v novobarokním slohu se třemi štíty, mohutným vstupním portálem se dvěma mužskými figurami, které podpírají balkon, hodinami, městským znakem, znakem královské koruny a bohatou štukovou a figurální sochařskou výzdobou.

Berounské městské opevnění s dvěma branami je jedním z nejzachovalejších hradebních systémů v Česku a má své nezastupitelné místo také v širším středoevropském prostoru. Vzniklo z popudu krále Václava II. na přelomu 13. a 14. století, kdy byly hradby šest až devět metrů vysoké, asi dva metry silné a bylo do nich vestavěno 37 bašt. V této době bylo typické užívání hranolových, dovnitř otevřených hradebních věží. Z tohoto systému můžeme dnes vidět vedle zbytků hradeb, hradebního příkopu a bašt zejména Plzeňskou a Pražskou bránu postavené patrně jednou stavební hutí, což je samo o sobě unikátní. Berounské hradby jsou nedílnou součástí městské památkové zóny, která byla v Berouně vyhlášena 10. září 1992. Do obnovy svého historického jádra se město pustilo v roce 1994. Od té doby se podařilo opravit jižní, východní a téměř celou západní část opevnění včetně obou bran.

Pražská brána je nedílnou součástí hradebního opevnění města Beroun, které bylo vybudováno na popud krále Václava II. na přelomu 13. a 14. století. Věžovitá brána vznikla přímo proti původnímu brodu přes řeku, a musel jí tak projít každý, kdo přicházel z Prahy nebo do hlavního města mířil. Hlavním účelem brány bylo chránit vstup do města a zároveň sloužit jako pozorovatelna. Podle dochovaných písemných zpráv zde bylo příležitostně i městské vězení a bezpečných klenutých místností často využívali měšťné jako obecní trezor.

Plzeňská brána je patrně nejstarší částí městského opevnění, vybudovaného v Berouně na přelomu 13. a 14. století z popudu krále Václava II. Věžová brána byla do roku 1842 hlavním bodem, kterým procházel komunikační ruch z Plzně do Prahy. Královské clo se zde vybíralo až do roku 1752. Plzeňská brána měla díky své vyvýšené poloze také funkci hlavní městské hlásky, službu zde vykonával pověžní trubač, přebývající v kamny vytápěné komoře horního podlaží.

Kostel sv. Jakuba - původní trojlodní bazilika - vznikl ve 13. stol. současně s městem a až do 16. století byl obklopen hřbitovem. Kostel trpěl požáry, byl vyloupen Pasovskými a Švédy, několikrát byl přestaven. V polovině 17. století byla přistavěna barokní zvonice a v letech 1903 - 1907 kostel upraven architektem Josefem Fantou, autorem budovy Wilsonova nádraží v Praze. Uvnitř chrámu zaujmou obrazy sv. Jakuba a sv. Jana Nepomuckého od Jana Petra Molitora, Snímání z kříze Van Dyckovy školy, cínová křtitelnice od Matěje Flamínka a vyřezávaná rokoková kazatelna od pražského řezbáře Josefa Šnábla. Zvláštní památkou je železná deska manželů Henikových, připomínající konstituční rok 1848, umístěná na východní vnější straně kostela. Nad deskou je vysoký litinový kříž s Kristem, vyrobený v nedalekém Novém Jáchymově.

Morový sloup stojí před hlavním vchodem do kostela sv. Jakuba, který byl vztyčen na náměsti v době moru v roce 1680. Této nemoci tehdy padlo v Berouně za oběť 341 lidí, což byla téměř polovina obyvatel města. Obrázky na stěnách sloupu jsou mnohem mladší než vlastní stavba a byly zde nainstalovány roku 1936 náhradou za plechové malby z 19. století, které jsou nyní ve sbírkách Muzea Českého krasu v Berouně.

Areál děkanství - mezi kulturní památky patří také barokní budova děkanství římskokatolické farnosti naproti kostelu. Stavba s pětiosým průčelím, členěná římsami a osazená okny se srdčitými mřížemi, nahradila na počátku 18. století původní gotickou faru. Z té se dochovaly pouze sklepy s valenou klenbou, které jsou propojeny chodbami.

Jenštejnský dům - nejstarším, historicky doloženým a architektonicky nejcennějším domem v Berouně je Jenštejnský dům. Původně zde stával dům gotický, který byl patrně celý zničený při požáru na konci 16. století. Nový dům nechal postavit císařský rychtář a ve své době nejbohatší a nejvlivnější muž Berouna Jindřich Čížek z Jenštejna.

Husovo náměstí tvoří přirozené centrum města. Ve své podobě vzniklo pravděpodobně po roce 1295, kdy dal král Václav II. Beroun znovu rozparcelovat a vystavět. Je zde největší koncentrace stavebních památek města, které jsou zapsány v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR. Dominantou náměstí je pseudobarokní budova radnice z roku 1903. Po ničivé povodni v srpnu 2002 prošlo náměstí komplexní opravou, při níž se výrazně změnila jeho tvář. Vynikly opravené fasády domů i starobylost historického jádra města, kterou podtrhl stylový mobiliář. Za způsob, jakým byly propojeny komunikace s prostorem určeným pro odpočinek a relaxaci, získalo Husovo náměstí v roce 2004 Zvláštní uznání poroty v celostátní soutěži Dopravní stavba roku.

Kalendář akcí naleznete zde

Měšťanské domy - pro berounské náměstí je charakteristická skupina měšťanských domů na jeho jižní straně. Domy se zachovanými gotickými kamennými klenutými sklepy, renesančními prvky a barokními štíty stojí na místě původních gotických domů. Nejstarším a architektonicky nejcennějším domem je Jenštejnský dům, který dal postavit bohatý měšťan a císařský rychtář Jindřich Čížek z Jenštejna. Na renesančním obloukovém portálu je možné najít datum 1612. Sídlí zde Muzeum Českého krasu stejně jako v domě sousedním s popisným číslem 88.

Další štítový dům čp. 89 postavil ve stejné době pravděpodobně Matouš Frišman z Ehrenkronu, a proto se mu říká též Frišmanský. V tomto domě se narodil významný matematik, profesor Václav Řehořovský. Dům dnes využívá Drogerie Endrle, včetně nádherného středověkého klenutého sklepení v podzemí, které je při zvláštních akcích a v rámci oslav Dnů evropského dědictví přístupné veřejnosti. Z druhé poloviny 17. století pochází i dům čp. 90 známý jako dům U Tří korun, kde podle pověsti měla být mincovna a kde je uschován poklad, který ještě nikdo nevyzvedl. Postavit si ho nechal křivoklátský hejtman Jan Friedrich Klanner z Engelshofenu. Štíty domu byly upraveny po požáru v roce 1735. Na konci 18. století v domě sídlil krajský úřad a v roce 1866 pruské vojenské velitelství.

Další kulturní památka, dům čp. 86 zvaný Český dvůr, byla od roku 1720 sídlem první berounské pošty a hostince téhož jména. V domě pobývaly vzácné návštěvy, jako například v roce 1804 švédský král Gustav IV., v letech 1809 a 1810 rakouský císař František I. nebo v roce 1823 ruský car Alexandr I. Před hotelem Český dvůr byla také stanice prvních autobusů. Stejnojmenný hotel a restaurace jsou zde dodnes.

Duslova vila je jediným pseudorenesančním domem v Berouně. Byla postavena architektem Antonínem Wiehlem v roce 1890 pro místního majitele parní pily a realit Martina Dusla. Vila se zahradou hostila i takové osobnosti, jako byl korunní princ Rudolf či francouzský paleontolog Joachim Barrand.

Kulturní památky mimo památkovou zónu

Zábranský kostel - hřbitovní kostel Zvěstování Panny Marie je často nazýván Zábranský podle toho, že byl postaven za branami města. Vznikl v roce 1528 za času moru společně se hřbitovem. Původně pozdně gotický kostel byl však v průběhu třicetileté války zpustošen a časem zchátral natolik, že musel být zbourán, a v letech 1739 - 1744 byl postaven znova v barokní podobě. Úplného restaurování se kostel dočkal až v roce 1923, kdy byla opravena i hřbitovní zeď. Naposledy prošly interiéry a exteriéry kostela opravou v roce 1994. Uvnitř kostela zaujme rokoková kazatelna s reliéfy Nanebevzetí a Beránka božího, hlavní oltář od pražského řezbáře Ferdinanda Ublakera a starobylé varhany, na jejichž obnovu proběhla veřejná sbírka.

Kaple Bolestné Panny Marie - kaple Bolestné Panny Marie byla postavena u studánky, u níž se v roce 1723 udála řada zázraků a jejíž vodě byla připisována léčebná moc. K prameni se zázračnou vodou se často konala procesí věřících zblízka i zdaleka. Z tohoto důvodu byla ke kapli zřízena křížová cesta. Kaplička je přístupná veřejnosti jednou v roce, a to vždy druhý zářijový víkend v rámci oslav Dnů evropského dědictví.

Městská rozhledna

Téměř 13,6 m vysoká rozhledna na Městské hoře byla poprvé otevřena o velikonočních svátcích roku 1936 a provozovalo ji město. Částečně zchátralá rozhledna byla v devadesátých letech uzavřena. Po rekonstrukci firmou Radiomobil je od roku 1999 opět přístupná veřejnosti. Od května do září je otevřena denně. Každý návštěvník obdrží za symbolické vstupné a pamětní list s razítkem.

Rozhledna na Dědu

Druhá berounská rozhledna leží uprostřed lesního porostu na kopci Děd, který je svou výškou 492 m nejvyšším vrcholem v celém okolí. Klub českých turistů spolu s berounským okrašlovacím spolkem zde r. 1893 nechali postavit 12 m vysokou rozhlednu v podobě romantické hradní věže. Dnes už ji téměř celou zakryly okolní vzrostlé stromy. Vzhledem k její vzdálenosti od centra města je navštěvovaná především pěšími turisty a cyklisty. Okolo ní vede několik turisticky značených tras.

Mestský úřad Beroun

Husovo náměstí 68, 266 43 Beroun-Centrum

Tel: 311 654 111

Mail: posta@muberoun.cz

www.mesto-beroun.cz

Mapa

« zpět na seznam položek

Sdílet

• Facebook
• Evernote
• Twitter
• E-mail