Přírodní park Sedmihoří

1. Úvod
2. Památky
3. Detail článku

Vidice

Sedmihoří je nevelká, geologicky a geomorfologicky výrazná a zajímavá oblast. Jedno z území s nejlépe vyvinutými formami zvětrávání žuly v Čechách. Leží na rozhraní Šumavy a Poberounské vrchoviny. Tvoří ji věnec kopců otevřený na severovýchodě a obklopující vnitřní mísovitou kotlinu. Vrcholy dosahují výšky kolem 600 m. Příkré svahy vrchů a jejich relativní výška převyšující o 100-150 m…

Adresa a kontaktní informace

Sedmihoří je nevelká, geologicky a geomorfologicky výrazná a zajímavá oblast. Jedno z území s nejlépe vyvinutými formami zvětrávání žuly v Čechách. Leží na rozhraní Šumavy a Poberounské vrchoviny. Tvoří ji věnec kopců otevřený na severovýchodě a obklopující vnitřní mísovitou kotlinu. Vrcholy dosahují výšky kolem 600 m. Příkré svahy vrchů a jejich relativní výška převyšující o 100-150 m okolní, velmi mírně zvlněný reliéf, tak vyvářeji ze Sedmihoří nápadný krajinný útvar.

Velkou částí Sedmihoří prochází naučná stezka (i když místy se trochu ztrácí, zájem o tuto lokalitu pravděpodobně není až tak velký, zřejmě k tomu přispívá i to, že je trochu stranou hromadné dopravy). Seznamuje jako většina přírodních naučných stezek s návštěvníky hlavně o geologické stavbě a klimatických podmínkách, vegetaci a zvířeny, historii osídlení apod. Kromě toho se tu nachází některé zastávky, které nejsou tak tradiční.

Jednou z těchto zastávek je stanoviště č. 3 "U ručiček". Nápadný žulový valoun dává kolemjdoucím znamení o lidské spolupráci a sounáležitosti. Praví se, že se dva zdější sedláci nemohli navzájem vystát. Snad kvůli několika borovicím nebo pro kousek louky, který spásaly krávy toho druhého. Jednoho dne se ti dva setkali s naloženými povozy na úzké lesní cestě. Ani jeden nechtěl ustoupit jako první a tak došlo k hádce. Nakonec si však uvědomili, že by si měli navzájem pomáhat a podali si ruce na usmířenou. Na památku pak nechali do žulového valounu vytesat spojené ruce. Nápisy na kameni a několik letopočtů dokazují, že to nebylo jediné usmíření, které se zde odehrálo.

Další zastávka č. 5 pojednává o kamenickém řemesle v Sedmihoří. Zastávka se nachází u velkého kamene na kterém jsou zřetelné stopy po práci kameníků, jejichž činností bylo Sedmihoří na přelomu 19. a 20. století proslavené. Vše začal jeden mistr, který se kolem roku 1870 přistěhoval do podnájmu v Semněvicích. Brzy byl o jeho práci takový zájem, že mohl svoji živnost rozšířit. Nejvíce oblíbené byly v té době nádoby na vodu, žlaby, koryta pro hospodářská zvířata, schody apod. Protože se zde vyskytovala v hojné míře dobře přístupná žula, byla také levná. Postupem času kameníků přibývalo. Objednávky na kamenické práce se nustále zvyšovaly až do roku 1914. Hrubé kamenické práce se prováděly na místě těžby, jemnější se pak dodělávalo v dílně. Pohromadě pracovalo až 30 mužů. Objednávky nebyly jen z horšovskotýnského okresu, ale i z Boru, Tachova, Plané, Mariánských Lázní a Plzně. Například odtud pocházejí díly pro most přes Radbuzu v Horšovském Týně nebo náměstí a radnici v Holýšově.

Od zastávky č. 7 vede pak slepá odbočka stezky po tzv. Francouzské cestě. Svůj název dostala z období konce druhé světové války. V letech 1942-45 byli do oblasti Sedmihoří deportováni francouzští zajatci, aby stavěli lesní cesty, které pak tvořily základ dopravní sítě pro těžbu a zpracování dřevní hmoty pro "říši". Cesty jsou ručně skládány a štětovány z místních kamenů. V Sedmihoří pracovali až do dubna 1945, kdy odchází a na Přimdě se připojují k pochodu smrti. Na odbočce vedoucí na francouzkou stezku lze také spatřit tzv. mrazové sruby.

Mapa

Související kategorie

« zpět na seznam položek

Sdílet

• Facebook
• Evernote
• Twitter
• E-mail